UVS AMU Poněšice, 373 41 Hluboká n. Vltavou
+420 728 015 082
petr.hrouzek@amu.cz
O areálu a jeho historii
Pokud vás zajímá, kdy, kde, jak a proč rekreační středisko vzniklo a kdo stál u jejího zrodu, určitě čtěte dál.

SOUČASNÉ PONĚŠICE

Areál střediska se nachází v malebném prostředí lesů na pravém břehu Vltavy, 20 kilometrů severně od krajského města. V kombinaci s okolní přírodou nabízí ideální podmínky pro odpočinek i sportovní vyžití nejrůznějšího charakteru. Každoročně se sem s nadšením vrací stovky návštěvníků z velkých měst, kteří zde hledají odpočinek, čerpají energii a užívají si jedinečné atmosféry, kterou zdejší příroda nabízí.

Velká část rekreantů je z řad režisérů, divadelníků, herců, dabérů, hudebníků a pedagogů, tento soukromý areál totiž oficiálně patří k Akademii múzických umění v Praze a funguje jako učební a výcvikové středisko. Právě odsud pochází i často uváděný název UVS AMU Poněšice, v povědomí okolních obyvatel je středisko často zkráceně označováno jako „AMU“. Vedle vodáckých kurzů a rekreačních pobytů sem studenti DAMU, FAMU a HAMU pravidelně jezdí na soustředění, pracují na svých filmových projektech a absolvují zde nejrůznější odborné semináře. Díky tomuto spojení se Poněšice objevily v mnoha studentských filmech a ve filmových snímcích jako například „Svatební cesta do Jiljí“ (s Libuší Šafránkovou a Josefem Abrhámem v hlavní roli z r. 1983) nebo v televizním seriálu „Hop nebo trop“ (v hlavní roli s Ivanou Chýlkovou z r. 2004).

Rekreační středisko Poněšice ovšem již několik let slouží i veřejnosti. Každým rokem se zde koná mnoho svatebních hostin, řada novomanželů si toto místo vybírá dokonce i jako místo pro obřad, láká je sem klidná atmosféra a malebné prostředí Vltavy s přilehlými lesy. Dále areál pohošťuje mnohé oslavence nejrůznějších typů veselí a plesů, výjimkou nejsou ani firmy, které zde pořádají večírky, školení a teambuildingové kurzy. Sportovci v Poněšicích často tráví víkendy i mnohadenní pobyty a nelze opomenout ani každoroční sportovní událost Generali Survival, pro kterou areál pravidelně slouží jako startovní i cílový bod a zároveň jako sportovní stanoviště, která musí závodníci absolvovat.

Rádi v našem areálu přivítáme i Vás. Jelikož se jedná o soukromé zařízení, domluvte si s námi předem schůzku prostřednictvím uvedených kontaktů, během které si budete moci areál podrobněji prohlédnout a vyzjistit možnosti pronájmu či pobytu.

 

HISTORIE STŘEDISKA

Kdysi v dobách, kdy na Vltavě neexistovaly přehrady, se tudy projíždělo při vodáckých plavbách, které tehdy mohly končit až v Praze. Šindelářův břeh, ze tří stran obklopený lesy, býval orientačním oříškem pro každého, kdo se do těchto míst vydával poprvé. Utajená louka nedaleko Poněšic však zaujala tehdejší pedagogy a studenty AMU nejen jako ideální místo pro táboření, ale především díky své neopakovatelné atmosféře. A tak se časem z vodáckého tábora stalo místo, které je pro mnohé absolventy AMU přímo symbolem let strávených ve škole.

Vodácké kurzy pořádané katedrou tělesné výchovy AMU začaly v padesátých letech v rámci tehdejší brané výchovy. Poprvé se na Šindelářově břehu usídlila vodácká výprava v roce 1960, nicméně původní podoba tábora byla zcela jiná a první stavby velice jednoduché, další vznikaly postupně.

A jak to tedy vypadalo na počátku? Kuchyně sestávala ze čtyř dřevěných sloupků zapuštěných napevno do země, na které se napínala plachta, studenti přebývali ve stanech po dvou. Podobně jako na skautských táborech si vařili sami, vše se zajišťovalo vlastními silami. Později ve spolupráci s lesní správou se místo podařilo pronajmout, a tak koncem šedesátých let, po nástupu Vladislava Zajíce na místo vedoucího Katedry tělesné výchovy, započaly náročnější práce na hlavní budově. Všechny úpravy terénu, rozvoz materiálu a jednodušší práce vykonávali studenti pod dozorem jediného zedníka. Následně firmy postavily náročnější stavby a těžká technika vyhloubila základy pod bazén. Stavba hlavní budovy se realizovala dle projektu architekta Petra Keila, který byl v té době ještě studentem VŠUP. Byla to chata švédského typu, neměla tedy ústřední topení, byla tam jedna společenská místnost s krbem a v prvním patře několik dvoulůžkových pokojů, v dolním patře sklad a letní kuchyně. Postupně se Vladislavu Zajícovi podařilo získat další finanční prostředky na další objekty, jakými byla sauna, dvoulůžkové chatky, které nahradily ubytování ve stanech a již zmiňovaný bazén.

Většinu staveb již v současné době nenajdete, a to i díky zásadní změně celého okolí, která nastala počátkem devadesátých let, kdy byla řeka donucena změnit své koryto kvůli jaderné elektrárně Temelín. Hladina Vltavy tehdy stoupla o několik metrů, a tak například budova staré loděnice spočívá pod hladinou řeky. Další prostory byly v průběhu let zrekonstruovány a přestavěny takřka k nepoznání. V roce 1996 se hlavní budova dočkala několika inovací, mimojiné i modernizace kuchyně. Ta největší změna ovšem nastala na přelomu let 2004 a 2005, kdy došlo pod vedením tehdejšího správce areálu Ing. Jana Hrouzka k rozsáhlé modernizaci. Hlavní budova se o několik metrů rozrostla, původní chatičky byly nahrazeny prostornějšími a vytápěnými chatkami, byla vybudována horolezecká stěna a celkově bylo středisko převedeno do podoby, v jaké ji můžete spatřit dnes. V současné době slouží poněšický areál nejen jako startovní a cílová loděnice pro vodácké túry, ale také jako rekreační a sportovní středisko pro studenty, absolventy AMU, jejich přátele. Stejně tak se středisko nabízí pro širokou veřejnost jako místo pro svatby, oslavy, večírky, firemní prezentace, sportovní kurzy, a rekreační pobyty.

HISTORIE PONĚŠIC V BODECH

1960 stanový tábor
1969 výstavba hlavní budovy
1970-80 stavba chatiček a sauny
1980-90 budování bazénu a kinosálu
1988 výstavba Hněvkovické přehrady
1990-99 nové koryto řeky, částečná rekonstrukce areálu, nová loděnice a čistička vody
1996 1. rekonstrukce hlavní budovy
2004-2005 2. rekonstrukce hlavní budovy a kompletní rekonstrukce areálu, kurtů, výstavba nových chatek, apartmánu a horolezecké stěny

(Zdroj: dokumentární filmy Genius loci I. a Genius loci II. z dílny Ondřeje Kepky)